Rodina Straussů, vysvětleno

Čtyři skladatelé, jedno jméno

Johann Strauss I. byl otec a Johann II., Josef a Eduard byli jeho synové. Wikipedia uvádí, že otec a jeho rival Joseph Lanner položili základy, na nichž synové dynastii dále vedli a psali valčíky, polky a galopy, které vídeňské taneční sály vyžadovaly každý týden. Muzejní stránka House of Strauss nazývá rodinu čtyřmi génii a jednou legendou. Pamětní deska a sál v Döblingu pojí rodinu s jednou adresou a tento průvodce představuje, kdo byl kdo.

Johann Strauss I., otec

Narodil se roku 1804 jako syn hostinských, hrál v Lannerově kvartetu, než si v roce 1825 založil vlastní kapelu. Wikipedia mu připisuje rozvoj valčíku z venkovského tance ve vídeňský valčík a zavedení kvadrily do Rakouska po cestě do Francie v roce 1837. Roku 1848 napsal Radetzkého pochod, v roce 1846 byl jmenován ředitelem dvorní taneční hudby a roku 1849 zemřel na spálu. Byl pohřben na döblingském hřbitově vedle Lannera a oba byli v roce 1904 přemístěni na Ústřední hřbitov; starý hřbitov je dnes Strauss-Lanner Park.

Johann Strauss II., král valčíku

Nejstarší syn měl být bankéřem, ale naučil se hrát na housle a v roce 1844 debutoval jako dirigent. Wikipedia uvádí, že složil přes 500 valčíků, polek, kvadril a pochodů a za svého života byl nazýván králem valčíku. Mezi jeho nejznámější díla patří opereta Netopýr, Povídky z Vídeňského lesa a Modrý Dunaj. V roce 1863 se stal dvorním ředitelem plesové hudby, od roku 1856 koncertoval po Rusku a v roce 1872 zavítal do Bostonu, kde dirigoval monstrkoncert s více než tisíci účinkujícími.

Josef Strauss, inženýr

Josef se narodil v roce 1827 a vyučil se inženýrem. Podle Wikipedie pracoval pro město Vídeň a navrhl koňmi tažený stroj na zametání ulic, než se v 50. letech 19. století připojil k rodinnému orchestru. Orchestr převzal, když jeho bratr Johann v roce 1853 onemocněl, a napsal 283 děl s opusovými čísly, včetně valčíků, polek a Pizzicato Polky společně s Johannem. Johann prý řekl, že Josef byl z nich dvou nadanější a že on sám byl pouze populárnější. Josef zemřel v roce 1870 poté, co zkolaboval na dirigentském pódiu ve Varšavě.

Eduard Strauss, dirigent

Eduard, narozený v roce 1835, se připojil k orchestru jako dirigent v roce 1862. Podle Wikipedie je připomínán spíše jako dirigent než jako skladatel a svou vlastní stopu zanechal rychlou polkou, v němčině známou jako polka-schnell, ve skladbách jako Bahn frei. Podle Wikipedie vedl Straussův orchestr až do jeho rozpuštění 13. února 1901, po koncertech v 840 městech po celém světě. V roce 1906 vydal memoáry Erinnerungen a zemřel v roce 1916.

Valčík a polka

Valčík je tanec ve tříčtvrtečním taktu a podle Wikipedie je vídeňský valčík nejstarším ze současných společenských tanců. Vznikl v druhé polovině 18. století z německého tance a Ländleru a velké taneční sály jako Zum Sperl v roce 1807 a Apollo v roce 1808 se otevřely, aby poskytly prostor tisícům tanečníků. Polka vznikla v Čechách 19. století a podle Wikipedie se do Vídně dostala do roku 1839. Rodina Straussů psala pro oba tance a taneční sály jejich doby jsou prostředím, pro které byla jejich hudba stvořena.

Brahms a vějíř

Brahms a Johann Strauss II. se znali už v 70. letech 19. století a podle Wikipedie jejich blízké přátelství spadá do let od roku 1889. Když Straussova manželka Adele požádala Brahmse, aby jí podepsal vějíř, napsal na něj úvodní noty Modrého Dunaje a dodal, že bohužel nejsou od Brahmse. V roce 1889 Brahms také zahrál na klavír Josefovu skladbu Die Libelle pro experimentální nahrávku. Podle Wikipedie Brahms obdivoval velkou část Straussovy hudby, takže ten vtip byl vlastně komplimentem.

Kde na rodinu dnes narazíte

Wikipedie uvádí, že programy Novoročního koncertu Vídeňských filharmoniků vždy zahrnují skladby rodiny Straussů a že obvyklými přídavky jsou Modrý Dunaj a Radeckého pochod. Muzejní stránka Domu Straussů uvádí, že Eduard Strauss, prapravnuk Johanna Strausse I. a prezident Vídeňského institutu pro výzkum Strausse, pomáhal navrhnout jeho expozici. Muzeum sídlí v Döblingu v sále, kde podle tradice rodina hrála, což je tématem průvodce sálem z roku 1837.

Přečtěte si dále: Straussův sál z roku 1837